Flickr

www.flickr.com Go to Prague Lions' photostream

Závěr turnaje

Neděle, 10 Červen 2012 14:04

Sobota byla posledním herním dnem turnaje. ?ekali nás dva zápasy o 7 až 9 místo. V t?chto zápasech jsme narazili na t?i soupe?e, dva ruské a jednoho mezinárodního, vlastn? spíš nadnárodního.

Po dvou dnech, kdy jsme museli k zápasům vstávat poměrně brzy, jsme se drželi zkrátka a taky trochu léčili Kodaň. Poslední den turnaje a dobré umístění nám ale připravily nemilé překvapení v podobě začátků zápasů ve 14:45 a 16:45.

Když k tomu připočítáme rozjaření nad dvěma pátečními výhrami, vznikne třeskavá kombinace.

Do prvního zápasu jsme nastoupili a polovina týmu měla dobře dvojku na žíle, jak se říká. A světe div se, kde není síla není ani přesnost a nejen že se chybuje, ale ono se také fauluje. Je velkou pravdou, že nás Rusové osekávali jak píšťalky, ovšem naše reakce nebyla přiměřená. Místo toho, abychom dali pár gólů a pak se starali o sekání, nedali jsme nic a nechali se vylučovat.

Největší porci si naložil Josef Janota, který dostal 10 min + vyloučení do konce zápasu. Z relativně hratelného soupeře se tak stal nepřekonatelný Goliáš s tím, že dva metry na výšku jsme mu přidali my.

Do druhého zápasu jsme nastoupili až v 16:45 a to byla přesně ta doba, kdy už nebyla ani ta dvojka na žíle a zůstala jen únava. Bohužel ani únava není ideální spoluhráč. Tolik vyloučení, kolik jsme měli v těchto dvou zápasech jsem nenasbírali za celý turnaj. Vůbec bych se nedivil, pokud bychom stejně jako doma obsadili poslední místo v žebříčku slušnosti, tedy první v žebříčku neslušnosti.

Zkrátka a dobře, pátek se povedl od rána až do večera a sobota vůbec. Ráno kocovina, odpoledne špatný hokej a večer úplně špatný time management. Propásli jsme ceremoniál a jen díky HC Pumpa jsme si mohli odvézt krásný pohár za třetí místo ve skupině a Pavel Pazdera ocenění nejlepšího obránce skupiny.

Výsledky zápasů psát netřeba, prohráli jsme o dost.

Na konci turnaje nám zkrátka došly síly. Bylo náročné hrát tři dny vkuse, stejně jako bylo náročné žít spolu šest dní. Někteří vyčistili vzduch hned první den a někteří si to nechali až na konec turnaje.

Největší bolestí ale byly špatné výsledky na ledě, díky kterým se vytratila chuť být spolu i fotit. Proto už jen pár fotek a velká chuť už být doma.

Jsem si ale 100% jistý, že už ve čtvrtek bude velká chuť jít na led a potkat někoho, kdo byl v Rize. Protože přes všechny těžkosti a neshody to byl parádní výlet a další rok je o čem si povídat. Jen nevím, jestli ta voda v srpnu není přeci jen moc brzy :-)